Právo v Německu

Nejdůležitějším základem práva v Německu je základní zákon (Grundgesetz). Chrání základní práva, jako jsou lidská důstojnost, rovnost, svoboda projevu a vlastnictví, a zavazuje státní orgány k dodržování práva a zákona. Právní pravidla vznikají na několika úrovních. Patří mezi ně právo Evropské unie, základní zákon, zákony spolku a spolkových zemí, právní nařízení a místní vyhlášky. Veřejné právo upravuje především vztah mezi státem a občany. Týká se například úřadů, škol, daní, policie, sociálních dávek a stavebních povolení. Občanské právo, nazývané také soukromé právo, upravuje vztahy mezi soukromými osobami a podniky. Typickými oblastmi jsou koupě, nájem, práce, rodina, dědictví, vlastnictví, smlouvy a náhrada škody. Trestní právo určuje, které jednání je trestné a jaké státní následky mohou nastat. Policie a státní zastupitelství vyšetřují, zatímco o vině a trestu zpravidla rozhoduje soud. Typický právní případ začíná smlouvou, rozhodnutím úřadu, škodou nebo sporem. Poté se shromažďují skutečnosti a důkazy, vysvětlují se nároky nebo námitky a podle potřeby se zapojují úřady, smírčí orgány nebo soudy. Německo má různé větve soudnictví pro různé úkoly. Patří mezi ně zejména řádné soudy pro občanskoprávní a trestní věci, jakož i pracovní, správní, sociální a finanční soudy. Právní rozhodnutí často závisí na podrobnostech. Znění, souvislosti, důkazy, příslušnost a dodržení lhůt mohou rozhodnout o tom, zda lze nárok uplatnit nebo rozhodnutí napadnout. Právo poskytuje ochranu a spolehlivé postupy, nevyřeší však každý konflikt rychle nebo úplně. Podle případu proto může být stejně důležité poradenství, vyjednávání, mediace nebo smírčí řízení jako soudní řízení.