Čeština je hlavním jazykem veřejné i každodenní komunikace. Slovenštině je také široce rozuměno, zatímco znalost dalších jazyků se liší podle člověka a prostředí. „Dobrý den“ je bezpečný zdvořilý pozdrav a „Na shledanou“ formální rozloučení. „Prosím“ znamená prosím nebo není zač a „děkuji“ znamená děkuji. Čeština rozlišuje formální „vy“ a neformální „ty“. Dospělí obvykle začínají formálně, pokud není prostředí zjevně neformální nebo pokud někdo nenavrhne tykání. Při formálním kontaktu mohou být důležitá jména, tituly a profesní role. Pokud si nejste jistí, použijte zdvořilý pozdrav a titul nebo příjmení dané osoby místo okamžité důvěrnosti. Česká komunikace může nově příchozím připadat zdrženlivá nebo přímá. Omezené množství nezávazné konverzace nemusí znamenat nepřátelství a důvěra se často buduje opakovaným spolehlivým kontaktem. Telefonáty jsou běžné pro rychlé domluvy, ale důležité jsou také e-maily, zprávy, online formuláře a úřední elektronické systémy. Vhodný komunikační kanál závisí na instituci a účelu. Důležité dohody si potvrďte písemně. Ukládejte si zprávy týkající se schůzek, plateb, bydlení, práce, zdraví nebo správních povinností. Diakritika je součástí správného českého pravopisu a může měnit výslovnost nebo význam. Přesná jména, adresy a úřední pojmy pečlivě opisujte ze spolehlivých dokumentů.
Komunikace v Česku
Komunikaci v Česku ovlivňuje čeština, zdvořilé pozdravy, formální i neformální oslovení a poměrně přímý styl. Angličtina může pomoci, ale základní znalost češtiny výrazně usnadňuje kontakt se sousedy, službami, pracovišti a úřady.
Tip
Začínejte zdvořile, používejte formální oslovení a důležité skutečnosti si potvrzujte písemně. Učte se české fráze spojené s vlastními každodenními potřebami, místo abyste čekali, až bude vaše znalost jazyka dokonalá.